Koncert Gustavita v Avati

Koncerty dnes již dávno nejsou jen formální záležitostí jako tomu bývalo dříve; nyní se nechodí pro kulturní zážitek do divadla ve váženém obleku (i když to samozřejmě stále taky), ale mnohdy nabývají takovéto události jiných forem i zážitků.

Ať už velké a pompézní, jako je Maugliho Cesta džunglí, co nedávno hrála v šapitó ve Stromovce, anebo spíše komorní, až spirituální – takový zážitek dopřávají posluchačům například koncerty v kostele Jiljí. Podobnému formátu, a možná i o něco více neformálnímu, odpovídají i koncerty tady u nás v Avati. 

Přitahují více kmenovou duši, zpěv ze srdce a pro otevřené srdce; kde je důležitější rytmus a harmonie souznění, než hudební teorie spadajícího do jednoznačného žánru. Připomínají mi tyto sešlosti oslavy již dávno pominuté, totiž rituální tance a zpěvy okolo ohně, jakým se naši dávní předkové oddávali pod temnou oblohou třpytivých hvězd. Ona jistá tělenost a bezprostřednost, napojení na zdroj, je cosi, čemu zkrátka člověk nemůže dojít ve formálním obleku obklopený třpytivým pozlátkem (třebaže nutno podotknout, že při poslechu koncertu klasické hudby nebo opery se také dostane člověk na výši). Poslouchat ve splývavém oblečení, bez obuvi a na “bobcích” kruhově uspořádaných místo židlí – to je cosi, co nám může předat pouze relativně malý a intimní prostor jako je Avati.

Pokud si říkáte, jak je možné, že jsou koncerty vedeny v místnosti, která je součástí bytové budovy, můžeme vás ujistit, že Avati je perfektně odhlučněný a za zdi se nic nedostane. Stejně tak byla péče věnována akustice, a proto například visí na stropě ona dřevěná cingrlátka,.